Deset let elektromobilů na českém trhu: z jednoho modelu na čtyři desítky

V té době byla jejich cena čtyřnásobkem hodnoty podobně velkých aut a zhruba trojnásobkem s přihlédnutím k automatické převodovce a slušné výbavě a výkonu. Za stejné peníze šlo pořídit i dobře vybavený naftový Volkswagen Passat. Koupit si tehdy elektromobil znamenalo hodně velký kompromis.

Na výběr prakticky nebylo. Kdo chtěl jiný elektrický vůz než zmíněná trojčata, musel si jej dovézt ze zahraničí a počítat s tím, že v Česku nejsou servisy, které by se o něj dokázaly postarat. Nabídka se rozšiřovala velmi pomalu. Ještě před pěti lety elektromobily prodávaly prakticky jen značky BMW, Nissan a Volkswagen. Například Škoda svůj první elektromobil na trh skutečně uvedla až loni.

Výraznou změnou za dekádu prošly ceny. Nejlevnějším elektromobilem bude letos po uvedení na trh Dacia Spring s cenou 449 900 korun. Proti tehdejšímu Citroënu nabídne za poloviční cenu dvakrát větší baterii i dojezd a díky o 30 centimetrů delší karosérii také dvakrát více prostoru pro zavazadla. Za částku kolem 887 tisíc, tedy za tehdejší cenu C-Zero, je k mání hned několik elektromobilů s reálným dojezdem nad 300 kilometrů. Některé elektromobily jsou cenově prakticky srovnatelné s podobně výkonnými vozy se spalovacím motorem. Například Tesla Model 3 stojí téměř stejně jako BMW 3.

Na českém trhu jsou v současnosti téměř všechny v Evropě prodávané elektromobily a své zastoupení v Praze otevřela i automobilka Tesla. Čistě bateriové vozy nyní nabízí 21 automobilek a k výběru je zhruba 40 modelů. Jejich počet do konce roku dál vzroste. V nabídce je vše od malých městských aut, jako je Fiat 500 nebo Mini, přes velké SUV prémiových značek Audi, BMW nebo Mercedes, až po osobní či nákladní dodávky. Každý si může vybírat podle svých preferencí, potřeb nebo sympatií stejně, jako když si vybírá auto se spalovacím motorem. A to jsou za dveřmi desítky dalších novinek, které trh dále zahustí.

Odstup pouhých deseti let ukazuje, jak rychle se elektromobily vyvíjí. V době uvedení Citroënu na trh se v Česku objevovaly první dobíjecí stanice, a to pouze ty pomalé na střídavý proud. I když jich energetické společnosti slibovaly rychle vybudovat desítky, realizace nakonec nabrala výrazné zpoždění. Na silnicích zkrátka chyběla elektrická auta. Problémem byla nejen cena, ale i malá baterie.

Papírový dojezd 150 kilometrů byl reálný jen za mimořádných podmínek, s běžnou jízdou se těžko dostávalo přes 100 kilometrů. V zimě nebo svižnějším tempem pak bylo úspěchem i 70 kilometrů. Bylo tak nutné prakticky neustále řešit dobíjení.

Dojet elektrickým vozem například z Prahy do Brna bylo nereálné, tedy přesněji řečeno vyžadovalo to značný um a trpělivost. Tehdy vznikaly mapy s místy, kde jsou lidé nebo firmy ochotni umožnit elektrickým autům přístup ke své zásuvce. Žádná veřejná dobíjecí stanice po cestě nebyla. Bylo nutné vědět, kde zazvonit a koho poprosit.

Dnes už jsou hlavní tahy pokryté rychlými stanicemi. Příkladem může být dálnice D1, na které je jen mezi Prahou a Brnem třináct možností rychlého dobití v každém směru přímo na dálnici nebo u sjezdu. Dalších sedm stanic je po trase do kilometru od dálnice. Platí přitom, že před deseti lety elektromobily dojely sotva do poloviny trasy, nyní 200 kilometrů po dálnici zvládne většina z elektromobilů na trhu bez nabíjení. To navíc probíhá rychleji. C-Zero se mohl nabíjet pouze 40 kilowatty a to omezenou dobu, moderní elektromobily zvládají i 100 a více kilowattů, což výrazně urychluje dálkové trasy.

V Česku jsou již stovky míst, kde lze elektrické auto veřejně nabíjet, fungují už i čtyři superchargery Tesly a v dalších měsících přibudou další čtyři.

Autor: Roman Sitner

FOTO: se souhlasem ČEZ