Reforma zákona o klimatu rozděluje francouzské aktivisty

Reforma zákona o klimatu rozděluje francouzské aktivisty

05. března 2019

Jaká budoucnost je lákavější? Svět, ve kterém je čtyřikrát méně uhlíkových emisí než dnes, nebo svět, ve kterém tyto emise vzniknou a poté jsou kompenzovány, zneutralizovány? Debata okolo tohoto tématu se ve Francii otevřela před třemi týdny, kdy deník Libération zveřejnil uniklý vládní dokument naznačující možný odklon Paříže od původních plánů snížit množství emisí skleníkových plynů o čtyřnásobek. Francouzští aktivisté jsou tak rozděleni v pohledu na to, zda mají podpořit nový vládní návrh, který zcela mění dosavadní národní strategii, avšak reaguje na snahu žít v klimaticky neutrální Evropské unii.

Francie má jasnou dlouhodobou politiku zaměřenou na zmírňování dopadů měnícího se klimatu už skoro patnáct let. V roce 2005 představila francouzská vláda plán, jak snížit množství emisí skleníkových plynů do roku 2050 o čtyřnásobek, tedy o 75 %, v porovnání s hodnotami z roku 1990, a tato stěžejní politika se těšila dlouhodobé podpoře i bývalých francouzských prezidentů. Jak Nikolas Sarkozy, tak François Hollande v rámci vlastních novelizací environmentálních zákonů závazek čtyřnásobného snížení ponechali. Administrativa současného prezidenta Emmanuela Macrona však uvažuje o jeho změně, s čímž se mimo jiné potenciálně pojí také aktualizace cílů v oblasti energetiky obecně.

Denuklearizace a dekarbonizace

Vedle otázky snižování emisí skleníkových plynů – a konkrétně nahrazení „faktoru čtyř“ pojmem „uhlíková neutralita“ - vyvstává mimo jiné i téma podoby energetického mixu země. Vláda prezidenta Emmanuela Macrona žádá posunutí termínu, do kdy má proběhnout denuklearizace energetického sektoru o 50 % a to o 10 let, z roku 2025 na rok 2035. Dle bývalého ministra životního prostředí Nicolase Hulota by totiž původní plán znamenal, že v krátkodobém horizontu by se muselo využít více fosilních paliv, která by chybějící jádro nahradila.

Zpřísnit by se tak dle nového návrhu měl cíl týkající se spotřeby fosilních paliv. Ta by se měla do roku 2030 nově snížit o 40 % (v porovnání s hodnotami z roku 2012), místo o původních 30 %. Naopak cíl týkající se spotřeby energie by měl být méně přísným. Zatímco dnes je v legislativě uvedeno, že se má spotřeba energie snížit do roku 2030 o 20 %, nový návrh uvádí 17 % (opět v poměru k hodnotám z roku 2012).

Impuls Evropské komise ke zvýšení ambicí

Pro francouzské aktivisty je však nejsymboličtější ono opuštění čtyřnásobného snížení emisí skleníkových plynů. Tento ambiciózní cíl nebyl podrobován značné kritice – jak doma, tak v zahraničí – dokud nově diskutovaná (a zatím neschválená) strategie Evropské komise nenarušila dlouhodobě zaujímaný přístup ke klimatické politice. V listopadu minulého roku, před konáním globální konference o klimatu v polských Katovicích, totiž Evropská komise představila sdělení, v němž vykresluje potenciální trajektorie, jak se Evropská unie může stát do roku 2050 uhlíkově neutrální.

Evropská komise také přirozeně vybídla členské země unie, aby přispěly k dosažení tohoto cíle implementací relevantních opatření právě na národních úrovních.  Ačkoliv tato dosud neschválená strategie nesoucí název Čistá planeta pro všechny: Evropská strategická vize pro prosperující, moderní, konkurenceschopnou a klimaticky neutrální ekonomiku nevyžaduje po členských zemích unie žádná konkrétní opatření, silně proevropský francouzský prezident v reakci na představu nízkoemisní budoucnosti inicioval aktualizaci národních environmentálních politik. A tím se francouzská debata o tématu, které je pro českou veřejnost relativně vzdálené, uvedla do pohybu.

Čtyřnásobné snížení emisí, nebo osminásobné

Řada politiků prezidentský návrh obhajuje s tím, že nová opatření povedou k mnohem ambicióznějším cílům, než ke kterým Francie směřuje dnes. Dle současného ministra životního prostředí Françoise de Rugyho s sebou nový záměr vytvoření uhlíkově-neutrální unie do roku 2050 přináší ne čtyřnásobné snížení emisí skleníkových plynů, ale dokonce jejich osminásobné snížení. Zastánci novely také hlásají, že nový postup je bližší duchu Pařížské dohody z roku 2015, jejímž cílem je zamezit nárůstu průměrné globální teploty o 2 °C (1,5 °C ideálně) v poměru k hodnotám předindustriálním.

Také řada předních významných francouzských environmentalistů veřejně vyjádřila nové snaze docílit klimatické neutrality podporu. Například CEO Evropské klimatické nadace (European Climate Foundation) a jedna z vedoucích osobností francouzské delegace vyjednávající Pařížskou dohodu Laurence Tubiana klimatickou neutralitu Francie vítá, zároveň však kritizuje skutečnost, že emise státu od roku 2016 stoupají.

Nový prostor pro spor

Ne všichni však s těmito argumenty souhlasí. Francouzská Greenpeace se například nechala slyšet, že vládní programy značí „nedostatek ambicí Francie v oblasti energetiky a klimatických politik“. Aktivisté se obávají vzdáleného data, do kdy se má jejich země stát uhlíkově neutrální, a místo toho navrhují dosáhnout klimatické neutrality o deset let dříve - v roce 2040. Deník Libération jde s argumentací ještě dále a předpovídá, že pokud se pojem uhlíková neutralita skutečně objeví v zákoně, získají tím především korporace, jejichž obchod je založen na prodeji fosilních paliv.

Snaha by se tak měla zaměřit především na vzorce spotřeby a výroby, píší levicové noviny, a ne na popularizaci takových myšlenek jako je zachycení uhlíku a jeho uskladnění, které dnes zdaleka nejsou tak efektivní, aby reálně přispěly k žádoucí změně. Francie by totiž pod záminkou kompenzací emisí mohla tím pádem pokračovat ve spotřebě energie nebo v jejím plýtvání, argumentuje deník.

Další očekávané změny ve Francii a u nás

Nově představená politika ochrany klimatu by v její současné podobě změnila cíle, které si Francie sama nastavila před více než deseti lety. Očekává se nicméně, že diskutovaný návrh by prošel řadou změn v parlamentu a v jiných francouzských institucích, které by byly do procesu jeho přípravy a schvalování zapojeny. Podoba národní klimatické politiky by se tak v rámci několikaúrovňového vyjednávání pravděpodobně pozměnila, upozorňuje ministr životního prostředí François de Rugy. Připravování komplexní politiky v oblasti změny klimatu a navazující společenská debata o její finální podobě je nicméně mnohem lepší než všeobecné upozaďování tohoto tématu a zaujímání vyčkávací pozice.

Současná česká politika ochrany klimatu s možností uhlíkové neutrality do roku 2050 nepočítá. Samotný strategický dokument zvaný Politika ochrany klimatu v České republice vychází z dlouhodobého schváleného unijního cíle snížit emise skleníkových plynů unie o 80-95 % do roku 2050 v porovnání s rokem 1990. Zda se tak cíl vedoucí ke klimatické neutralitě do roku 2050 objeví i ve vládních dokumentech České republiky je (snad) otázkou (času). Plánovaná aktualizace dokumentu má proběhnout v roce 2023.

Zdroj: Liberation, Energie.sia, Liberation, EC.Europa.eu, Twitter, GreenpeaceTwitter, MŽP