Češi dávají zabrat životnímu prostředí spotřebou energie a masa. Jak lze Zemi ulehčit?

Češi dávají zabrat životnímu prostředí spotřebou energie a masa. Jak lze Zemi ulehčit?

01. března 2019

Během každého dne vykoná většina Čechů řadu činností, které mají negativní dopad na životní prostředí. Přemýšleli jste však někdy nad tím, které z nich škodí životnímu prostředí nejvíce a zda bychom je skutečně nemohli omezit? Vědci z Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze se pokusili tyto činnosti zmapovat a určit ty s největšími environmentálními dopady. Výsledkem studie budete překvapeni.

Většinu z nás jako největší strašák životního prostředí zřejmě napadne nadprodukce odpadu a zejména toho plastového. Výše zmíněná studie, jež je unikátní způsobem zkoumání, kdy nebyl pozorován pouze vybraný vzorek obyvatel Česka, ale celá populace na základě statistických dat Českého statistického úřadu, došla k jiným závěrům.

Vědci z dat o nákupním chování Čechů, nárocích domácností na energie, spotřebě jídla a vody, osobním cestování a nakládání s odpady vyčetli, že průměrný Čech životní prostředí nejvíce zatěžuje spotřebou energií v domácnosti, zejména vytápěním, používáním klimatizace a obecným provozem v domácnosti. „Spotřeba je vysoká a elektrická i tepelná energie se ve velké míře získává z fosilních zdrojů. Zejména získávání energie z uhlí je vůči prostředí velmi bezohledné, neboť se jeho spalováním do prostředí uvolňuje množství škodlivých látek,“ upřesňuje docent Vladimír Kočí, jeden z autorů studie a děkan Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha.

Jíme moc masa a ještě více plýtváme

Druhým největším prohřeškem Čechů vůči životnímu prostředí je podle výsledků studie spotřeba potravin, nebo spíše způsob, jakým Češi ke konzumaci potravin a jejich nákupu přistupují. Vědci poukazují na to, že Češi mají velmi rádi maso, a to zejména vepřové. Průměrný Čech zkonzumuje 42,3 kilogramů vepřového ročně. Pro srovnání hovězího sní pouze 8,2 kilogramů ročně.

Chov prasat je však energeticky náročný, což samozřejmě platí i o chovu skotu, ale vzhledem k výslednému poměru nejsou dopady konzumace hovězího masa na životní prostředí v Česku natolik zásadní. Dalším negativem je podle autorů studie enormní plýtvání s potravinami, kdy se třetina potravinové produkce vůbec nedostane ke zpracování a druhá třetina se znehodnotí při výrobě konečných produktů nebo ji nakonec vyhodí sami spotřebitelé.

Třetí každodenní činností s nejvýraznějším negativním dopadem na životní prostředí je potom osobní doprava Čechů. V tomto bodě však autoři studie poukázali na skutečnost, že automobilová doprava má hlavně vliv na lokální životní prostředí v podobě znečištění ovzduší ve městech.

Negativní dopady používání aut se však neprojevily jako natolik zásadní ve srovnání se spotřebou energií a potravin. Důvodem může být také to, že ne každý Čech auto vlastní, ale spotřeba energií v domácnostech a konzumace potravin se týká každého průměrného občana.
Překvapením studie zmiňované v úvodu je, že odpadové hospodářství má na životní prostředí v Česku vcelku malé dopady.

„Čímž neříkáme, aby lidé přestali třídit odpady nebo se snažit snižovat jejich množství, to bude mít smysl vždycky, stejně jako předcházení vzniku odpadů tím, že se zbytečné věci nebudou vůbec kupovat. Říkáme jen, že jsou tu důležitější oblasti, které mají na životní prostředí výrazně větší dopady,“ říká Kočí.

Jak se jako průměrný Čech polepšit

Cílem studie je poukázat na hlavní oblasti, které je z pohledu ochrany životního prostředí třeba řešit. Vzhledem k rozsahu negativních dopadů, kdy se dané činnosti týkají celé populace, by však měla jít zejména o opatření systémová. V případě vytápění a spotřeby energií by mělo jít například o zateplování budov, instalaci ekologicky příznivějších vytápěcích systémů a samozřejmě o odklon od spalování uhlí k obnovitelným zdrojům energie pro výrobu elektřiny.

Jako spotřebitelé se potom můžete zaměřit zejména na konzumaci potravin – omezit spotřebu masa a nahradit jej jinými zdroji bílkovin, zbytečně nekupovat velké zásoby jídla, které potom končí v koši a naučit se spotřebovávat zbytky nebo podporovat lokální producenty, kteří potraviny vyrábějí šetrně bez zbytečných ztrát, energetických i materiálních.

Zdroj: ScienceDirect, VŠCHT