Recyklace větrných elektráren: nevyřešený problém, nebo průmysl budoucnosti?

Recyklace větrných elektráren: nevyřešený problém, nebo průmysl budoucnosti?

02. ledna 2019

Věrná i solární energie jsou v současnosti ve většině světa na nebývalé pozici: rostou rekordním tempem a ohrožují klasické fosilní zdroje nejen tím, že jsou ohleduplné k životnímu prostředí, ale dokonce už i cenami.

Kapacita těchto zařízení se stále zvyšuje také pod tlakem vlád, které se snaží zpomalovat klimatické změny. A proto se také čím dál častěji objevují správné a logické otázky: až solární panely a větrníky doslouží, budeme vůbec vědět, co s nimi dělat?

Častěji se tento problém zmiňuje u solárních panelů, přitom s nimi zdaleka takový problém není. Přes devadesát procent jejich hmotnosti tvoří sklo a aluminium, což jsou materiály, které se recyklují relativně snadno. Mnohem větším problémem jsou paradoxně větrné elektrárny.

Jak zničit nezničitelné?

Jádrem problému jsou vrtule: z principu větrné elektrárny totiž vyplývá, že musí být v podstatě nezničitelné. Odolávají obrovským silám, které na ně při silnějším větru působí, přitom pracují prakticky nonstop. Jsou tedy navržené i vyrobené tak, aby vydržely skoro všechno.

Jenže to je při recyklaci pořádný problém: recyklace je totiž v podstatě cílené zničení věci za účelem rozložení na využitelnou hmotu nebo části.

Tento problém se týká v současné době především Evropy a je nejvíc citelný u nejstarší generace větrných elektráren starých přes 20 let - pocházejících tedy z doby, kdy se rozjížděla první vlna boomu obnovitelných zdrojů. Tyto větrníky jsou příliš staré a moc malé, a tedy nevýkonné na to, aby se daly lépe využít. V podstatě jen brání tomu, aby na jejich místě vyrostly o generaci lepší a mnohem výkonnější větrné elektrárny.

„Dostáváme se do situace, kdy se limit dvaceti let blíží nebo už byl překonán u mnoha větrných farem,” uvedl pro server Politico Giles Dickson, šéf evropské organizace WindEurope. „Operátoři větrných farem v Německu se začínají ptát, co mají s elektrárnami dělat, až skončí jejich životnost.”

Díky tlaku EU na prosazování obnovitelných zdrojů by měly do roku 2030 obnovitelné zdroje tvořit asi 27 % všech energetických zdrojů starého kontinentu. Jen vloni nainstalovaly státy EU větrníky o výkonu 15,7 gigawattů, což bylo o dvacet procent více než rok předtím.

V Německu a Dánsku řeší, co dál

Větrná energie je zkrátka v Evropě důležitá a je jí hodně. Jenže právě průkopníci větrníků teď řeší, co dál. Patří mezi ně hlavně Německo a Dánsko. Dánsko například roku 2017 zrušilo 174 větrných turbín (98 MW), ale současně zprovoznilo nových 220 (373 MW). Provozovatelé mají podle současných zákonů povinnost staré elektrárny zlikvidovat, problém je ale v tom, že to přinejmenším zatím není tak úplně snadné.

Podle serveru Politico je problém už jen technický, a to zejména u elektráren, které stojí v moři. Dostat se k turbínám a odstranit je, je totiž značně náročné a drahé a ještě větší problém je už výše popsaná nezničitelnost turbín. Zatím neexistují technologie, které by dokázaly vrtule bezproblémově zlikvidovat anebo dokonce přeměnit na něco užitečného.

Kulturní recyklace

Podle Politica sice situace není v současné době řešitelná, to ale zase není takový problém. Například v Německu, kde je s počtem dosluhujících větrných turbín ještě rozsáhlejší problém než v Dánsku, se ho nebojí. Staré vrtule totiž putují dál do chudších zemí, kde by si nové instalace nemohli dovolit, ale použité tam ještě za levný peníz odvedou dobrou službu. Mezi tyto trhy patří například Rusko nebo Latinská Amerika, ale poněkud překvapivě také Spojené státy americké. Velký prostor se v poslední době otevírá i v Indii.

Řada významných vědeckých institucí už navíc intenzivně zkoumá, jak by se daly vrtule zlikvidovat nebo využít, někde jsou už dokonce na nadějné cestě. Každopádně je to dobrá ukázka toho, jak velký je vedlejší průmysl, který se kolem obnovitelné energetiky vyskytuje. A je také důkazem, že nabízí důvtipným lidem a odvážným podnikatelům obrovské množství příležitostí, které jen čekají, až se jich někdo chopí.

Zdroj: Politico