Velké vodní elektrárny víc škodí než pomáhají, tvrdí vědci. Znají ale cestu, jak udělat energii z vody ekologičtější

Velké vodní elektrárny víc škodí než pomáhají, tvrdí vědci. Znají ale cestu, jak udělat energii z vody ekologičtější

17. prosince 2018

Velké vodní elektrárny se nevyplatí, jejich společenské a ekologické dopady převažují výhodu, kterou znamená levná elektřina, již vyrobí. Neznamená to ale, že vodní elektrárny jsou špatný zdroj - přesně naopak, říká nová velká studie.

Výhody obřích vodních elektráren budou s přibývajícími klimatickými změnami klesat, tvrdí autoři práce vydané v odborném časopise PNAS. Energie z těchto zdrojů přitom dnes tvoří asi sedmdesát procent světových dodávek obnovitelné energie. Mají však tolik nevýhod, že podle vědců nemají v budoucnosti šanci.

Podceňované dopady na přírodu i společnost

Vodní elektrárny obřích rozměrů si získaly největší pozornost přibližně před sto lety, kdy se masově stavěly hlavně v Evropě a USA. V rozvojových zemích nastal jejich boom od sedmdesátých let dvacátého století. V současné době se na západě více přehrad bourá než staví, zato v rozvojových zemích jsou plány na desítky až stovky podobných projektů.

Analytici v čele Emilio Moranem z americké státní univerzity v Michiganu ale upozorňují, že celou tu dobu, co se tyto stavby řeší, se výrazně podceňují jejich dopady na společnost i přírodu. „Pokud by se poctivě zahrnuly všechny náklady, pochybuji, že by velké vodní projekty vypadaly moc dobře,” komentoval výsledky práce Moran.

Příčin, které ho vedou k tomuto názoru, je více. Velké přehrady jsou spojovány s ničením přírody v jejich okolí, ale především téměř úplně ničí ekologickou propojenost řek. Hráze brání vodním živočichům v pohybu, takže řeka přestává fungovat jako celek. Typický příklad u nás: za sto let v České republice ubylo asi devadesát procent úhořů; nejsou schopni překonávat hráze.

„Přehrady ale také zachytávají usazeniny a obecně jsou překážkou pro druhy, které se plaví po nebo proti proudu,” vysvětlil pro web Mongabay ekolog Kirk WInemiller. Inženýři se sice snaží, aby byly přehrady pro ryby snadněji překonatelné, ale zatím tyto nákladné snahy zoufale selhávají - podle jedné nedávné studie to dokáží pouhá tři procenta ryb.

Nepravdy o přehradách

Velký problém přehrad spočívá podle autorů práce i v tom, že jejich stavba je založená na, slušně řečeno, nepravdě. Ve většině případů jsou před stavbou jejich ceny podceněny, aby se pak ukázalo, že investor (většinou stát) zaplatí za jejich stavbu výrazně větší částku. Do ceny navíc nebývají zahrnuty externí náklady na kompenzaci dopadů staveb přehrad.

Nejhorší ale je, že podle této nové studie přehrady jen málokdy dokáží splnit energetické cíle, které si jejich konstruktéři předsevzali. Hlavní příčinou je, že autoři přehrad jen málokdy počítají s vnějšímu faktory, jako je tok sedimentů, klimatické změny nebo omezená životnost přehrad a enormní náklady spojené s jejich opravami. Autoři varují, že v zemích, kde hrozí s klimatickou změnou sucha (například ČR) budou přehrady stále méně spolehlivým zdrojem energií.

Co s tím?

Podle Morana svět už dnes velké megapřehrady nepotřebuje. Jsou vlastně zbytečné; díky pokroku v technologiích totiž dnes mohou lokálně komunity kolem vody zásobovat elektřinou mnohem menší stavby, které zdaleka tolik přírodu a společnost nezatěžují.

Jedná se o menší turbíny, které se dají strategicky umisťovat na vhodná místa v proudu, kde je síla vody nejlépe koncentrovaná - a tedy příroda nahrazuje stavbu přehrady.

Taková řešení už existují a v mnoha rozumně uvažujících zemích se už používají; jedno takové má například společnost Instream Energy Generation (IEG) - její mobilní turbíny nezadržují sediment, umožňují rybám volnou plavbu a vyrábí dostatek elektřiny.

V podstatě se nejedná o nic revolučně nového; každé české město mělo své vodní mlýny, kdy se energie vody přeměňovala na práci - ale lokálně. Moderní řešení v podstatě zkušenost našich předků kopírují, jen s mnohem větší efektivitou.

Zdroj: PNAS, Mongabay