Fast fashion škodí planetě i lidem, podpořte raději české návrháře nebo jděte do sekáče

Fast fashion škodí planetě i lidem, podpořte raději české návrháře nebo jděte do sekáče

12. listopadu 2018

„Plasty jsou neuvěřitelně zajímavý materiál, bohužel v módě se používá ve většině případů naprosto zbytečně,“ říká návrhář David Severa, který se ve své tvorbě zabývá upcyklací a je organizátorem módní show Malá noc módy zaměřené na podporu lokálních a začínajících návrhářů.

V rozhovoru se dočtete třeba o tom, co si myslí o fast fashion, jak on sám omezuje plasty ve svém životě, a o tom, čím se inspiroval při tvorbě modelů na akci Konec doby plastové?, která proběhne 16. listopadu v Tržnici Brno.

Můžete nám přiblížit pojem upcyklace? Jak se tento pojem uplatňuje v módě a proč jste si vybral zrovna tento způsob vytváření modelů?

Jde o přeměnu odpadu a nepotřebných věcí na něco nového, kvalitního a zajímavého. V módě jde hlavně o zpracovávání odřezků z látek, starého oblečení nebo vadných kousků na úplně nové modely. Během svého studia návrhářství jsem nikdy o upcyklaci nepřemýšlel jako o právoplatném způsobu vytváření nových oděvů. Na škole jsme většinou motivováni k vytváření stále nových oděvů z nových materiálů, což je při současné situaci dost nelogické. K přetváření starého oblečení mě naplno přivedla až Nadace Veronica, která pořádá Upcycling challenge. Návrháře vyzývá k tomu, aby si v jejich nadačních obchodech vybrali staré oblečení a přepracovali je na modely k dražbě. Vybrané peníze pak putují třeba na vzdělávací projekty o ekologii nebo se s jejich pomocí vrací voda na jižní Moravu.

Co říkáte na trend fast fashion? Je podle Vás možné ho zastavit?

Fast Fashion funguje desítky let a nemyslím si, že by se konec této éry blížil. Je to však trend, který je špatný jak pro planetu, tak pro zaměstnance textilních továren a pro zákazníky. Jsme tlačeni k nakupování stále dalších zdánlivě levných a hezkých kousků, které jsou většinou nekvalitní a velmi brzy je vyhodíme do koše. Je to extrémně rychlý proces – rychle vyrobit, rychle prodat, rychle vyhodit. V pozadí celého procesu jsou navíc tisíce lidí, kteří žijí na hranici chudoby a pracují na neúnosně dlouhé směny ve špatných podmínkách. Ukázkovým příkladem je třeba nehoda v komplexu Rana Plaza v Bangladéši, kde zemřelo přes tisíc lidí pod troskami zastaralé továrny. V této továrně bylo vyráběno oblečení pro značky Primark, Mango, Kik a Texman. Přitom žijeme v krásné době, kdy máme spoustu možností, jak se velkým řetězcům úplně vyhnout.

Máte radu pro čtenáře, kteří si fast fashion už kupovat nechtějí a rádi by ji nahradili ve své skříni udržitelnými módními kusy?

Zásadní otázka, když člověk stojí před nějakým kouskem oblečení ve velkém obchodě, by měla být: „Opravdu to potřebuji?“ A navazující potom: „Neseženu to i jinde?“ Pokud se chcete vyhnout fast fashion, můžete zamířit do obchodu prodávajícím lokální značky a tvorbu našich návrhářů. Modely v takových obchodech se mohou zdát na první pohled dražší, ale déle vydrží a člověk má přehled, kde byly vyrobeny. Nebo můžete zvolit trochu náročnější, ale zato levnou a zábavnou variantu, kterou je návštěva second handu. Ten pocit, když najdete při přehrabování a procházení věšáků ideální kousek, je k nezaplacení. Předchozí generace byly navíc zvyklé na šití vlastního oblečení doma a tento trend se vrací v podobě široké nabídky kurzů šití. Nemusíte se stát profesionální krejčovou, ale stačí si třeba dokázat opravit kabát nebo oblíbené šaty a tím prodloužit jejich životnost. Nechci ale jen démonizovat velké prodejny, pokud se nákupu ve velkém oděvním řetězci nemůžete vyhnout, kupujte alespoň oblečení z kvalitních materiálů, například 100% bavlny, aby vám co nejdéle vydrželo.

A co byste naopak vzkázal globálním módním řetězcům, které fast fashion produkují?

Globální řetězce se na nás dlouhodobě snaží aplikovat tzv. greenwashing. Jde vlastně o maskování negativních dopadů výroby oblečení na životní prostředí i pracovní podmínky, které jsou v jejich továrnách opravdu kritické. Je to vlastně úplně stejné, jako když si McDonald's vyměnil logo z agresivní červené na zelenou, která působí zdravěji. Stejným způsobem se velké řetězce snaží přesvědčovat zákazníky, že se podmínky v jejich výrobě lepší. Podepisují se celé spousty různých úmluv, vydávají se prohlášení, vytvářejí se masivní kampaně, ale stále jsou to jen první vlaštovky. Přeborníkem v tomto oboru je bezpochyby H&M, které nás pravidelně masíruje různými kampaněmi, kdy můžete v prodejně odevzdat staré oblečení k recyklaci. Realita podmínek v jejich výrobě však zůstává stejná. Globálním oděvním řetězcům tak vzkazujeme toto: „Neskočíme vám na to.“ Pořád se budeme ptát, za jakých podmínek oblečení vzniká, a upozorňovat na aktuální kauzy. Například i pomocí platformy Fashion Revolution, která dlouhodobě na problematiku fast fashion upozorňuje.

Jaké modely předvedete na módní přehlídce, která je součástí brněnské akce Konec doby plastové? Na co se mohou diváci 16. listopadu v Tržnici Brno těšit?

Modely na přehlídku momentálně vznikají, u upcyklace mám úplně jiný kreativní postup než při mé běžné tvorbě. Nechám se inspirovat materiály, které objevím, jejich kombinováním a vlastně se nechávám vést. V současné době mě fascinují overaly a šusťákové soupravy, tak je dost možné, že budu střihově vycházet právě z nich. Tyto modely tvoříme opět s mojí maminkou Jitkou Severovou a naším již tradičním tématem je feminismus, girl power a poněkud sarkastické hodnocení české i světové politiky. 

Je pro Vás, vzhledem k Vašim názorům, těžké pracovat s plasty při navrhování modelů? A čím je případně nahrazujete?

Plasty jsou neuvěřitelně zajímavý materiál, bohužel v módě se používá ve většině případů naprosto zbytečně. Nechci, aby kvůli mojí kolekci vznikaly nové plasty, proto se snažím využívat především zbytky z továren na výrobu plexiskla. Problematický je potom přístup k látkám – nepromokavé textilie a koženky mívají pogumovanou vrstvu, která je při recyklaci dost problematická a vůbec výroba takových materiálů není ekologicky šetrná. Dlouhodobě hledáme alternativu v podobě kůže vyrobené třeba z jablek či ananasu. Takový materiál je ale mnohonásobně dražší a projeví se to i na ceně výsledných modelů. Stojím si za tím, že udržitelnost by měla být v současné době hlavní prioritou a teprve potom cena a prodejnost.  Doufám, že se nám brzo podaří vytvářet oblečení ještě ekologičtější cestou.

Snažíte se Vy sám plasty v každodenním životě omezovat? A daří se Vám to?

Plasty se doma snažíme omezovat dlouhodobě. Třídíme odpad, odmítáme brčka a plastové příbory, nakupujeme v bezobalovém obchodě a upřednostňujeme vratné obaly před jednorázovými. Nedaří se mi však vždy plastům úplně vyhnout. Občas přijde den blbec, nestihnete kafe doma, zapomenete svůj kelímek a nakonec skončíte s plastovým kelímkem z fast foodu. Hodně si slibuji od zákona omezujícího jednorázové plasty. Doufám, že se díky němu objeví ekologičtější náhrady na ještě více místech a stanou se pro nás všechny úplným standardem. Velmi se mi líbí také projekt Půjčte si kelímek, který nabízí místo jednorázových kelímků možnost zapůjčit si hrníček a v kavárně ho poté i vrátit. Těším se na brněnskou obdobu a vítám podobné iniciativy!    

David Severa

Vystudoval návrhářství oděvů a je organizátorem studentské módní akce Malá noc módy, která dává příležitost k prezentaci tvorby vůbec nejmladší návrhářské generaci. Společně se svojí matkou tvoří kolekce pod značkou Severa, jejíž hlavními tématy jsou feminismus, pussy power a aktuální politické kauzy. V materiálech sahají po upcyklaci secondhandových kousků, ale i po zbytkových plastech. Jejich tvorba je mezigeneračním dialogem kombinující tradiční střihy staré školy a inovativní postupy.