Radioaktivní odpad z jaderných elektráren: 15letá nefér hra státu proti obcím

Radioaktivní odpad z jaderných elektráren: 15letá nefér hra státu proti obcím

27. září 2018

Edvard Sequens ze sdružení Calla sleduje již 15 let zápas státu a obcí vybraných jako potenciálně vhodné lokality pro vybudování českého hlubinného úložiště vyhořelého jaderného odpadu. Rozhovor vám nabídne bližší pohled na sporná místa domácí diskuze vlády nebo státních úřadů s místními, kteří mají jiné představy o rozvoji lokalit, ve kterých žijí.

České úřady již 15 let hledají místo pro hlubinné úložiště vysoce radioaktivního odpadu z jaderných elektráren. Dosud se vlastně nikam moc neposunuly, v čem je hlavní problém?

Asi nejsilnějším důvodem je neochota zodpovědné Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) a ministerstva průmyslu postupovat naprosto otevřeně, férově vůči lidem, pod jejichž domy by mohl skončit jaderný odpad. To je na pováženou u stavby, která se bude vyvíjet a budovat desítky let. Úložiště pak bude v provozu dalších padesát let a po uzavření musí garantovat bezpečnost několik set tisíc let. Pozice státu je mnohem silnější než možnosti samospráv obcí. Snahy alespoň částečně zajistit zapojení obcí do výběru úložiště zatím ztroskotaly na odmítání zodpovědných politiků kompetence samospráv posílit. Obce, na které se zaměřil stát při hledání vhodného místa pro budoucí úložiště, ztratily důvěru ve státní úřady v důsledku porušených slibů o dobrovolnosti zapojení do výběru, o přijetí zákona posilující jejich práva a také kvůli opakovaně nepravdivým informacím, které jim poskytují.  

S jakým množstvím lokalit aktuálně stát pracuje a jaký je v nich postoj k možnosti umístit na jejich území úložiště jaderného odpadu?

Z původních šesti lokalit, které jako potenciálně vhodné pro hlubinné úložiště potvrdila Správa úložišť před patnácti lety, se nyní jejich počet ustálil na devíti a úměrně tomu narostl i počet ohrožených obcí. V naprosté většině případů lidé úložiště u své obce i průzkumy, které by k němu vedly, nechtějí. Proběhlo kvůli tomu i 32 místních referend a ve všech, až na výjimky, naprosto jednoznačným poměrem hlasů lidé riziko úložiště odmítli.  Vznikla také Platforma proti hlubinnému úložišti, která sdružuje 31 dotčených měst a obcí a 14 občanských spolků.

Čistě kvůli očekávané akceptaci veřejností SÚRAO do svého hledáčku před dvěma lety přidalo lokality u obou našich jaderných elektráren. Ale u Dukovan se zcela přepočítalo, odpor je tam velmi silný. Naopak u Temelína je zatím zcela klid a je možné, pokud se přestane dávat důraz na vhodné geologické podmínky, že jaderný odpad by mohl skončit právě na jihu Čech.

Jaké nejčastější námitky zaznívají z míst, kde nesouhlasí se zařazením pro průzkumu vhodnosti místa pro případnou stavbu úložiště?

Vnímají riziko, které je spojené s dopravou, přebalováním a uložením vysoce radioaktivních odpadů, a to i pro jejich potomky. Nechtějí, aby klesly ceny jejich nemovitostí a změnila se kvalita jejich života v důsledku sousedství s novým průmyslovým provozem – úložištěm. Nic takového ve venkovských oblastech nemají. A dost často se také obávají o ztrátu vody ve svých studních, o kterou by je mohly připravit hluboké průzkumné vrty či budoucí ražba štol.

Co by mělo Česko změnit, pokud se má proces pohnout z místa?

Před výběrem vhodného místa je nezbytné mít předem daná a nezpochybnitelná odborná kritéria, podle kterých bude vybírána nejlepší možná lokalita. Jinak vlastně nevíme, co hledáme. Kritéria vytvořená Správou úložišť jsou v některých ohledech vágní a navíc není jasné, jak s nimi bude nakládáno, jakou váhu v hodnocení budou mít. Umožňuje to pak zařazování do výběru i takových lokalit, které původně geologové nedoporučili, ale může v nich být vstřícnější nálada veřejnosti.

Výběr lokality pro úložiště není jen geologickou otázkou, je potřeba dojít ke shodě i s komunitami, které žijí ve vybraných regionech. Právní analýzy ukázaly, že obce ani veřejnost nemají ani v případě tak výjimečného projektu, který prakticky natrvalo a výrazně zasáhne do života obyvatel, příliš možností, jak vůči státu obhajovat zájmy svých občanů. Je potřeba přestat slibovat a přijmout  zákon o zapojení obcí do výběru úložiště.

Mohou místní ve vytipovaných lokalitách pro průzkumné práce očekávat nějakou změnu například od nové ministryně průmyslu Marty Novákové?

V této chvíli to nedokážu říci. Platforma proti hlubinnému úložišti se s paní ministryní Novákovou teprve sejde. Předchozí ministr Tomáš Hüner označoval problém zaseknutého hledání úložiště jako svoji velkou prioritu, ale nakonec pro změnu neudělal prakticky nic.

Správa úložišť jaderného odpadu provádí geologické průzkumy vytipovaných lokalit. Znáte výsledky těchto průzkumů? Mohou se k nim dostat zástupci místních samospráv?

Závěrečné zprávy z geologických prací, které proběhly v posledních několika letech, zatím mohli vidět jen starostové nově přidaných lokalit u jaderných elektráren, a to ještě bez podstatných částí, tedy studií proveditelnosti a studií dopadů na životní prostředí. Ve všech zbývajících sedmi lokalitách slyší starostové jen sliby, že jim zprávy budou poskytnuty, ale stále se tak neděje. Přitom do konce tohoto roku mají být podle výsledků vybrány čtyři lokality pro další pokračování.

Jak si vlastně můžeme představit celkové množství vyhořelého jaderného odpadu z našich jaderných elektráren? Na kolik projekt hlubinného úložiště v Česku přijde a kdo ho zaplatí?

Obě české jaderné elektrárny nám tu během svého plánovaného provozu zanechají přibližně 4 tisíce tun vyhořelého jaderného paliva plus další vysokoaktivní odpady z likvidace reaktorů. Při prodlužování jejich životnosti a stavbě nových reaktorů však bude množství problematického odpadu výrazně vyšší – asi 10 tisíc tun. Protože dnes neznáme konečné množství odpadu, nelze tak předem stanovit, zda bude pro vybudování úložiště potřeba rozloha 440 hektarů ideální horniny, nebo bude velikost jiná.  

Podle studie, kterou si nechalo zpracovat SÚRAO, narostly odhadované náklady už na cca 111 miliard korun. Do poloviny století, kdy by mohlo být úložiště uvedeno do provozu, nebude tato částka finální. ČEZ odvádí zákonem stanovené poplatky ve výši 50 Kč z každé vyrobené megawatthodiny elektřiny v jaderných elektrárnách na státní jaderný účet. Každý rok sice přibude asi 1,5 miliardy, ale to na vybudování úložiště nebude stačit. Chybějící část budou muset doplatit naši potomci.

S problémem jaderného odpadu se nepotýká je Česko. Existuje již dnes dostatečně odzkoušený příklad fungujícího hlubinného úložiště?

Funkční hlubinné úložiště pro vyhořelé jaderné palivo neexistuje ještě nikde na světě. Asi nejblíže jsou mu ve Finsku a pak ve Švédsku.  Ale i tady mají pochyby o bezpečnosti zvoleného řešení s měděnými kontejnery, které mohou podléhat korozi rychleji, než se doposud předpokládalo. A to by byl průšvih, vyhořelé palivo musí zůstat už v podstatě navěky izolované od všeho živého.

Existují nějaké jiné alternativy k hlubinnému úložišti?

Marně jsme spolu se starosty a aktivní veřejností požadovali, aby během přípravy a hodnocení vládní koncepce nakládání s radioaktivními odpady byly vyhodnoceny i další možnosti. Pro Českou republiku se nám jeví vhodné uvažovat o delším skladování v nových skladech odolných proti případným cíleným útokům v místech jaderných elektráren. Bráníme se současnému spěchu na rychlý výběr finálního místa pro trvalé uložení vyhořelého jaderného paliva. Za jednáním Správy úložišť a vlády je cítit snaha o volbu jednoduchého řešení: „Našli jsme místo pro úložiště, máme hotovo.“

Můžeme dát také šanci technologickému pokroku a zkusit najít bezpečnější řešení, než je zakopání odpadu pod zem. I když se zázraky moc čekat nedají. Vlastně jediné současné opravdu komplexní řešení je další vysoce radioaktivní odpady nevytvářet.

Edvard Sequens

Edvard Sequens je předsedou neziskového sdružení  Calla – Sdružení pro záchranu prostředí se sídlem v Českých Budějovicích, kde pracuje jako energetický konzultant a vedoucí projektů v oblasti energetiky. Pracoval v Nezávislé odborné komisi pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu a rovněž jako externí poradce ministra životního prostředí. Nyní je členem Výboru pro udržitelnou energetiku Rady vlády pro trvale udržitelný rozvoj. Věnuje se podpoře samospráv ohrožených projektem hlubinného úložiště tak, aby byly schopné účinněji hájit své zájmy.