Pivo z chleba může být součástí cirkulárních řešení moderního města

Pivo z chleba může být součástí cirkulárních řešení moderního města

22. září 2018

Od září se v Praze připravuje vznik úplně prvního Cirkulárního Hubu v České republice. Cílem je v multifunkčním centru Kampus Hybernská vytvořit prostor pro praktické ukázky udržitelných řešení, workshopy aplikující principy cirkulární ekonomiky a zároveň poskytnout prostory a podporu pilotním projektům cirkulárního a chytrého města.

Cirkulární Hub vzniká v rámci projektu „ODPAD ZDROJEM“, jehož realizátorem je podnikatelské a inovační centrum BIC Brno ve spolupráci s Institutem Cirkulární Ekonomiky a Aliancí pro energetickou soběstačnost. Projekt je finančně podpořen Technologickou agenturou ČR. O plánech unikátního místa jsme hovořili se spoluřešitelkou projektu Soňou Jonášovou, která současně působí na pozici ředitelky Institutu Cirkulární Ekonomiky.

Institut Cirkulární Ekonomiky představí na začátku září projekt Cirkulárního Hubu Praha. Co bude cílem vašeho projektu?

Cílem je otevřít v centru Prahy místo, kde cirkulární ekonomika ožije a ukáže, že se nejedná jen o prázdná slova, ale o konkrétní projekty, které mají smysl jak pro životní prostředí, tak pro byznys. Prostřednictvím Cirkulárního Hubu chceme témata udržitelných řešení přiblížit lidem trošku jinou formou. Pracujeme sice na ozkoušení nových výzkumných metod, čekají nás kulaté stoly, diskuze, semináře, workshopy, ale zároveň v areálu vznikla Cirkulární dílna, ve které si lidé mohou opravovat staré věci, zorganizujeme výstavy nebo výměny oblečení, které jsou čím dál populárnější.

Součástí je také realizace Cirkulárního skenu Prahy, co si pod tím můžeme představit?

Představit si můžete studii, v rámci které jsme vytipovali tři základní klíčové oblasti, které mají největší dopady na životní prostředí města z pohledu znečištění ovzduší. Jsou jimi aktivity domácností, stavebnictví a prolínající se sektor vody, odpadů a energie. Budeme mapovat, jaké materiálové toky tyto úseky městského života produkují či spotřebovávají. To znamená, že budeme sledovat, kolik zdrojů spotřebují a kolik odpadů vyprodukují. Současně budeme hledat, jak lze tyto materiálové toky uzavřít nebo znovu využít tak, aby se Praha stala odolným a nadále prosperujícím městem. Po těchto analýzách přichází návrh reálných projektů, které pak předložíme městu a ve kterých můžeme začít aplikovat principy cirkulární ekonomiky v praxi.

Čím se v projektu inspirujete? Lze uvést nějaké zahraniční projekty a jejich konkrétní výstupy nebo přínosy pro obyvatele měst?

Cirkulární sken už realizovalo město Amsterdam, Edinburgh nebo Glasgow. Nejen, že jsou mezi výstupy velmi zajímavé projekty jako třeba vznik průmyslových symbióz mezi podniky, ale zároveň se díky rozvoji trendu cirkulární ekonomiky taková města stávají vzorem pro ostatní a dodává jim to i dobré jméno na globální úrovni. V Glasgow třeba vznikla velmi zajímavá spolupráce mezi místní pekárnou a pivovarem, který z neprodaného pečiva vaří lokální pivo. Amsterdam podpořil přechod na cirkulární ekonomiku ve stavebnictví a stanovil si ambiciózní cíle využívání stavebních odpadů jako zdrojů do nových staveb a tyto klíčové cíle se dostaly i do národních strategií. Dobré nápady umí pohnout i rozvoji na vyšší úrovni.

Jaké konkrétní přínosy může mít sken nebo hub pro obyvatele Prahy a jak se budou moci seznámit s činností Cirkulárního Hubu?

V Praze máme v plánu najít synergie třeba v oblastech nakládání s odpadem a možnostmi jeho využití firmami na území města Prahy. Vidíme, že jsou zde velké vize na úrovni firem, ale velkou výzvou je často absence spolupráce, a proto zde jsme my – snažíme se propojit aktéry, kteří by k sobě jinak nenašli cestu, protože jsou ze zcela jiných oborů. Krásná je kombinace odpadařiny, energetiky a dopravy. Jen si to představte, co kdyby se třeba bioodpady staly zdrojem pohonu pro automobily na bioplyn? S činností se mohou seznámit buď na webu, na stránkách hub.cirkularnicesko.cz, anebo mohou přijít přímo na jednu z našich akcí, které budeme pořádat.

Předpokládáte, že by se po Praze mohly cirkulární skeny rozšířit do dalších českých a moravských měst?

To je jeden ze základních předpokladů. Počítáme s tím, že jakmile si metodologii „osaháme“, tak najdeme cestu, jak ji aplikovat i v mnohem menších měřítcích. Zajímavé synergie se však hledají, pokud vnímáme velké město jako živý organismus a malá města jako součást celých regionů. Největší výzvou je dnes hledat nové cesty pro využívání materiálů na lokální úrovni. Čína nedávno přestala odebírat plasty. A my jsme za to rádi – konečně začneme otázku recyklace aktivně řešit sami a přestaneme počítat s tím, že tuto často špinavou práci někdo udělá za nás.

Plasty jsou právě tématem, které dnes hýbe například sociálními sítěmi v podobě oceánů zavalených odpadem. Evropa připravuje strategii k zvýšení míry recyklace a omezení používání jednorázových plastových obalů. Je to cesta, která může vyřešit problém s plastovými odpady?

Jen samotný zákaz plastových brček v české republice budí obrovský hlad po alternativách, které jsou často mnohem horší. Například to, že se začínají využívat neprozkoumané bioplasty. Takové PLA, což je v poslední době velmi často využívaný bioplast, podle nejnovějších výzkumů, které byly realizovány v České republice, není rozložitelné. Jeho struktura je natolik podobná syntetickým plastům, že se sice „rozpadne“, ale nerozloží. A tak je to se vším. Potřebujeme začít ne na konci, ale na začátku – u samého ekodesignu. Plast není špatný materiál, jen je třeba upravit druhy, které budeme používat, či barevnou škálu, abychom do oběhu dávali jen takové druhy plastů, po kterých je poptávka a které umíme recyklovat.

Problémy s odpadem jsou velmi komplexní a začínají u návrhu výrobků. Proto je cirkulární ekonomika tématem, které hýbe světem na globální úrovni. Zcela mění to, jak nad systémem přemýšlíme. Je to koncept komplexní a bohužel nenabízí jednoduchá řešení, jak si občas lidé myslí. A tak ani zákaz pár vybraných výrobků náš problém nevyřeší. Musíme jít s hledáním řešení mnohem hlouběji.

Pokud budeme chtít snížit závislost na jednorázových plastech, máme je čím nahradit?

To je právě to – často jsou jednorázové plasty součást naší rychlé doby. A tak je důležité hledat místa, kde je můžeme zcela nahradit znovupoužitelnými výrobky, které jsou také nejekologičtější, a až pokud to nejde, tak specifikovat, jaké plasty budeme používat. Ekologičnost náhrad je sporná. Za mě je jednorázový plast v pořádku, pokud máme vytvořený systém jeho zpětného odběru či míst pro jeho vytřídění a další využití.

Symbolem zbytečného plastu se stalo brčko. V kavárnách hledají náhrady – buď používají kompostovatelný plast, nebo slámky z makaronů, případně omyvatelná brčka z kovu. Můžete tyto alternativy porovnat?

Nejekologičtější je žádné brčko. To mi připomíná absurditu vody s čtvrtkou citronu, která má být ve vodě vymačkaná, jinak si v něm chvilku poplave a pak zcela bez využití putuje do koše. A tak je zřejmé, že často je dobré mít v nápoji míchátko/drtítko, ale brčko netřeba. Míchátkem může být znovupoužitelná lžička. Makarony jsou bláznovina, víceméně je pak vyhodíme a to je plýtvání jídlem. Kompostovatelný plast by bylo třeba skutečně třídit následně do bioodpadu, aby to mělo vůbec smysl a ruku na srdce – kolik kaváren taková brčka bude třídit. Papír je fajn, jen se po chvíli rozlepí a je to spíš nepříjemné. Každý si může najít svoji cestu. Já jsem si oblíbila bambusové z Lomboku, kde jej vyrábí rodinna, které tato brčka dávají obživu. Po použití stačí vypláchnout, občas vyvařit. Každému sedí něco jiného, mně sedí tato verze. Za mě je lepší mít plastová a pečlivě je třídit do plastu a dávat je jen těm, kdo si je vyžádají.

Naprostá většina nealkoholických nápojů se prodává v PET lahvích. Letos jste s Mattoni rozjeli projekt, který má zmapovat možnosti zavedení záloh na petky. Máte již k dispozici průběžné výsledky?

Naším cílem je zajistit, jak by mohl fungovat systém, ve kterém by byl PET co nejefektivněji tříděn a splnil recyklační cíle, které se právě u PET plánuje až na míru 90 procent. Navíc nás oslovila firma Karlovarské minerální vody s tím, že by ráda recyklát PET používala v obalech a navracela jej tak do oběhu. To by byl ideální příklad cirkulární ekonomiky.  Zní to jako něco, co již dnes funguje? Opak je pravdou. Na začátku jsme začali zkoumat materiálové toky a konkrétně kolik českého PET se dostane zpět do PET lahví a víte, co jsme zjistili? Že je to absolutní nula. Cirkulární ekonomika tady v tomto toku materiálu zcela nefunguje a je to obrovský potenciál pro změnu. Nyní je navrhován systém, jak by zálohový systém mohl vypadat v ideálním případě, a následně bude porovnán v rovině dopadů na životní prostředí.

Jak si myslíte, že bude na zavedení záloh reagovat spotřebitel, a v jaké výši by měly být nastaveny?

Zálohové systémy fungují v mnoha evropských státech a vykazují velmi dobré výsledky. Zákazníci jsou motivováni skutečně PET lahve vracet zpět. Jak jej ale budou vnímat a akceptovat čeští zákazníci, záleží na tom, jak dobře bude systém nastaven, na jakých místech se budou lahve vracet. Budu dnes prezentovat jen svůj názor, a tak bych ve výši záloh uvedla, že musí být dostatečně velká na to, aby si dali lidé práci PET vrátit zpět. Minimálně by tedy měla být stejná, jako záloha na skleněné lahve.

Plasty jsou dnes skoro nepostradatelný materiál v běžném životě. Objevují se nějaké inovativní projekty, které mohou zlepšit jejich recyklovatelnost nebo je plnohodnotně nahradit?

Mám radost například z projektu Hydal, který vyrábí plasty z použitých kuchyňských olejů. Jedná se o český koncept, který plasty vyrábí z dostupných zdrojů, které jsou samy o sobě dnes velkým problémem, neboť často končí v odpadních vodách a ucpávají vodovodní vedení. No a navíc jsou skutečně rozložitelné, a to i ve volné přírodě. Z výsledků měření rozložitelnosti se do tří měsíců rozloží i v českých řekách. Jinak jsou zcela kompostovatelné a rozložitelné.