Obstojí jaderné reaktory v éře umělé inteligence?

Obstojí jaderné reaktory v éře umělé inteligence?

14. září 2018

Žijeme v éře, kdy každý plán na více než pět let už je jen věštbou z magické koule, zatímco sci-fi se stává realitou ještě dříve, než ji stačíme zaznamenat. Podle některých odhadů převezme umělá inteligence většinu řízení globální ekonomiky už kolem roku 2023.

Ať už jsou tyto předpovědi vyloženě ulítlé, anebo mají naopak slušnou pravděpodobnost naplnění, jedno je jisté. Scénáře budoucnosti se momentem svého vzniku stávají neaktuální, protože vstupní podmínky se neustále a dynamicky mění.

Markantní je to v odvětvích založených na dlouhodobých investicích, jako je energetika. Snaha vidět za rok 2040, ať už na úrovni EU, či kupříkladu v české energetické koncepci, je sice užitečným cvičením, ale spíše pro popis aktuálního stavu našeho myšlení než pro budoucnost.

Z toho důvodu se domnívám, že nastává ten pravý čas na aktualizaci naší energetické politiky, a to s variantou bez budování nových jaderných bloků. Ano, spotřeba elektřiny v tuzemsku ještě nejspíš poroste, ano, uhelné zdroje doslouží, ale – kde dosavadní scénáře zachycují dramatický vývoj v technologiích, a to nejen fotovoltaických, vodíkových či akumulačních, ale i v digitalizaci řízení dodávky a spotřeby?

Toto ovšem není výtka úředníkům ministerstva průmyslu. Ti pracují s daty, která mají k dispozici, a s politickým zadáním, kde logicky převládá bezpečnost. A tam je kámen úrazu. Jaká má být cena za tuto bezpečnost? Pokud bude jednotka elektřiny vyrobená z jádra stát například 110 eur a už dnes se přitom pohybuje tržní cena elektřiny z obnovitelných zdrojů kolem 30 eur, jak může tržní situace vypadat za třicet let? Jistě, v areálech obřích nedostavěných elektráren mohou v budoucnu vzniknout různé technologické fun parky pro exkurze školáků a turistů, ale nebude to příliš drahá legrace?

Ale vážně, takovou ekonomickou katastrofu si snad nikdo nepřeje. Ani já nemám odvahu předpovídat, zda se neobjeví nějaká nová jaderná technologie, která bude bezpečnější, levnější a flexibilnější tak, že si opět vydobude důstojné místo v energetických mixech vyspělých států. Proč tedy tento vývoj nenechat kromě umělé inteligence také na vědcích (včetně jaderných) a návazně na aplikovaném výzkumu?

Zkrátka, máme nejvyšší čas na nový rámec pro energetickou politiku státu. Na takový, který se bude soustředit na investice do vědy, infrastruktury a na dlouhodobě predikovatelné podnikatelské prostředí, po kterém tu investoři nejen do obnovitelných zdrojů marně volají. A to by pak nebylo, aby se dodavatelé nepostarali o dostatek elektřiny pro zákazníky!

Zdroj: LinkedIn