Pro budoucí německou vládu je energetická efektivita na prvním místě

Pro budoucí německou vládu je energetická efektivita na prvním místě

23. února 2018

Německo směřuje ke staronové koalici křesťanských a sociálních demokratů. Špičky CDU/CSU a SPD se shodly na textu koaliční smlouvy, který má mít vzhledem k rozložení sil v parlamentu charakter programového prohlášení vlády. „Z Německa uděláme energeticky nejefektivnější zemi světa“ - stojí v preambuli dokumentu. První komentáře odborníků jsou však rozporné.

Jak na lepší využití energie

Využití možností zvyšování energetické efektivity má Německo udržet v pozici tahouna moderních technologií a udržitelné ekonomiky. Národní akční plán pro zvýšení energetické efektivity slibují politici rozpracovat na základě návrhů „Zelené knihy“ a co nejrychleji uvést do praxe. Existující podpůrné programy mají být stabilizovány, vyhodnocovány a případně korigovány podle aktuálních potřeb. Sdružení německých firem pro energetickou efektivitu (DENEFF) však upozorňuje, že vláda bude muset definovat konkrétní opatření a přehodnotit některé své záměry, které jsou s požadavkem na vyšší energetickou efektivitu v rozporu.

Problematické je prý zejména nařízení nově posuzovat energetickou efektivitu výlučně emisemi oxidu uhličitého, které má vstoupit v platnost v roce 2019. Podle Carstena Müllera, místopředsedy DENEFF, by vedlo toto nařízení k drahému mrhání obnovitelnou elektřinou. „Mohlo by to převrátit naruby i důležitý záměr daňového zvýhodnění energetické sanace budov. Podpora investic do energetické efektivity by byly vhodným doplňkem programu dekarbonizace průmyslu,“ míní Müller.

Dvě třetiny elektřiny z obnovitelných zdrojů

Příležitost naopak nabízí koaliční dohoda pro akceleraci růstu nových projektů solárních elektráren. Tak hodnotí program ustavující se vlády Svaz solárního průmyslu (BSW-Solar). Vítá zejména shodu koaličních partnerů, že podíl obnovitelných zdrojů na celkové výrobě elektřiny může vzrůst z dnešních 36 % na 65 % v roce 2030. „Tento cíl je při předpokládaném výrazném zlevnění příslušných technologií dosažitelný,“ konstatuje Carsten Körnig, obchodní ředitel svazu.

Podpora bude mít nadále tržní charakter: kdo bude požadovat nejnižší výkupní ceny, ten je dostane. Soutěžit se má stavba solárních elektráren o jmenovitém výkonu 2 gigawattů v letech 2019–20, jimiž chce vláda přispět ke splnění německých závazků v redukci oxidu uhličitého. „Aby se to dalo stihnout, je třeba začít s aukcemi už letos,“ říká Körnig. Dosud realizoval správce sítí Bundesnetzagentur soutěže s objemem nových instalací pouze 600 megawattů ročně.

Co naopak svaz v koaliční smlouvě postrádá, je uvolnění podmínek pro větší podporu samovýrobců elektřiny z obnovitelných zdrojů. „Nárůst počtu solárních instalací a jejich jmenovitého výkonu vyžaduje odstranění zastaralých byrokratických překážek, výkonových stropů a demotivujících poplatků. To spolu s masivním poklesem cen solárních panelů povede k několikanásobnému zvýšení produkce elektřiny vyrobené pomocí slunce bez negativních finančních dopadů na veřejné i soukromé rozpočty,“ stojí v tiskovém prohlášení německého solárního svazu.

Přijde útlum spalování uhlí?

V koaliční smlouvě se CDU/CSU a SPD dohodly také na ukončení těžby uhlí. Pro dotčené regiony bude zřízen zvláštní fond k financování potřebných strukturálních změn, aby útlum těžby byl sociálně únosný. Konkrétní termín ukončení těžby včetně potřebných kroků má však stanovit k tomu sestavená komise až koncem roku 2018. Greenpeace na tomto vágním prohlášení nenechává nit suchou. „Vláda ignoruje klimatické cíle a blamuje světovou veřejnost,“ píše v tiskovém prohlášení. Při pohledu na vnitroněmeckou politickou situaci však do smlouvy asi víc napsat nešlo. Například ministerský předseda Severního Porýní-Westfálska Armin Laschet (CSU) soudí, že pro jeho spolkovou zemi je to vítězství rozumu. „Nerealistické vize o ukončení těžby a odchodu uhlí z energetiky se nekonají,“ cituje Lascheta list Die Welt. Podobné stanovisko odpovídá i politické situaci v Sasku a Braniborsku, kde těžba uhlí (zatím) představuje jednu z mála hospodářských jistot.

Kdyby pasáže o energetice psali do koaliční smlouvy lidé z branže obnovitelných zdrojů, zcela jistě by jejich věty byly konkrétnější a ambicióznější. Psali je však politici, kteří se musí zalíbit voličům, navíc po téměř půlročním mučivém hledání nové vlády. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že Energiewende pokračuje v rámci daných možností. Kéž by se takto postavila k energetice česká vláda!