Hrad potřebuje novou energii. Může ji dodat Jiří Drahoš?

Hrad potřebuje novou energii. Může ji dodat Jiří Drahoš?

26. ledna 2018

Miloši Zemanovi končí pětileté volební období. Prezident sice nemá přímé pravomoci, kterými by mohl ovlivnit energetickou politiku země, během svého mandátu se však několikrát pustil do křížku s moderní energetikou.

Prezident uhlobaronů

Miloš Zeman se během svého pětiletého volebního období několikrát kriticky vyjádřil proti zachování ochrany severočeských obcí před povrchovými doly na hnědé uhlí. Téma rozšíření těžby uhlí a bourání obcí otevřel Zeman přímo před předčasnými volbami na podzim v roce 2013. Nepřímo podpořil prolomení limitů těžby opět v únoru 2015. Tedy v době, kdy se schvalovala nová Státní energetická koncepce. Od Zemana to byl jasný pokus, jak ovlivnit její podobu. V září 2017, tedy krátce před volbami do Poslanecké sněmovny, přijal prezident uhlobarona Pavla Tykače. Na Hradě podle Jiřího Ovčáčka řešili právě otázku prolomení limitů těžby.

Miloš Zeman tedy opakovaně vkládal svou energii do dávno vyřešeného tématu a snažil se rozdmýchat diskuzi, kterou vlády opakovaně vyřešily ve prospěch zachování severočeských obcí. Garance vládního nařízení z roku 1991 dává regionu jistotu čistého rozvoje. Město Horní Jiřetín ležící na hraně uhelného velkolomu ČSA zažívá boom zájmu mladých rodin o výstavbu nových domů. Loni si na znamení jasného nevyužití uhlí nainstalovala tamní škola na střechu solární panely.

Počínání Miloše Zemana můžeme srovnat s prvním českým prezidentem Václavem Havlem. Havel dokázal dobře mířenými prohlášeními pomoci k zachování ochrany podkrušnohorských obcí před uhlobarony. V roce 2005 v dopise adresovaném tehdejšímu premiérovi Jiřímu Paroubkovi se kriticky ptal: „Kladu si otázku, zda je v dnešních podmínkách jednorázový a bezprostřední efekt těžby hnědého uhlí důležitější než staleté kořeny Horního Jiřetína a Černic. A která sídla přijdou na řadu příště, když je ani někdejší vládní záruky neochrání? Můžeme se nazývat kulturní zemí, když staleté historické dědictví přeměníme během několika let na energii, kterou navíc vyvezeme za hranice?“

V reakci na prezidentova slova se ozvali také vědci. „Je potřeba si uvědomit, že populace lidí v severních Čechách je poškozena kvůli znečištění ze 70. a 80. let. Ponese si to stále v sobě i přesto, že se to v poslední době výrazně zlepšilo, dopad se přenáší i na další generace,“ řekl například genetik Radim Šrám z Akademie věd ČR.

Česká debata potřebuje inovátora

V prohlášeních Miloše Zemana bychom také marně hledali zájem o zachování české krajiny bez jizev povrchových dolů na uhlí nebo o plíce a zdraví místních lidí. Úplně můžeme zapomenout, že by se vážně zabýval otázkami ochrany klimatu, k jehož změnám přispává právě spalování uhlí.

Naopak se Zeman opakovaně pouštěl do křížku s podporou obnovitelných zdrojů. Kritiku zelené energetiky otevřel také v poslední předvolební debatě na České televizi i během svých vystoupeních v Poslanecké sněmovně.

Zeman kritizoval miliardy, které nás podpora obnovitelných zdrojů stojí. Opakovaně hodil všechny poctivé provozovatele solárních elektráren do jednoho pytle se spornými případy. Ze všech 28 000 rodin, živnostníků či firem, které provozují solární elektrárny, udělal tuneláře. Nikdy se však nezmínil, kolik nás stojí spalování uhlí, pro které tak opakovaně loboval. Podle výpočtů vědců z Univerzity Karlovy nás stojí ročně důsledky spalování uhlí v českých elektrárnách 50 miliard korun. To jsou nepřímé výdaje v podobě škod na zdraví obyvatel, krajiny a v důsledku změn klimatu.

Zajímavé je porovnat Zemanův pohled na energetiku s jeho oblíbenou Čínou. Ta patří k největším producentům skleníkových plynů, ale právě přímo dopady znečištění ovzduší na zdraví obyvatel akcelerovaly růst investic do obnovitelných zdrojů a dalších moderních řešení v energetice. Jen v roce 2017 bylo v Číně instalováno okolo 54 gigawattů solárních panelů. Čínská vláda nechápe fotovoltaiku jen jako nástroj pro snižování spotřeby uhlí, ale také jako dobré řešení energetické chudoby tamních obyvatel. Obnovitelné zdroje také vytvořily v čínské ekonomice přes 3,5 milionu pracovních míst. Čínská vláda si nechala vypracovat studie, které mapují tamní možnosti přechodu na hospodářství poháněné téměř ze 100 % obnovitelnými zdroji. Výsledek? Je to možné a vůbec by to nezdražilo elektřinu.

Snad jediným záchvěvem současného prezidenta na poli moderní energetiky bylo udělení vyznamenání vědci Janu Procházkovi, který vytvořil patent moderního lithiového akumulátoru.

Pokud názory prezidenta Zemana srovnáme s druhým finalistou prezidentské volby, najdeme jiný svět. Bývalý předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš opakovaně uvedl, že je nutné otevřít debatu o ekologii. Slibuje například, že se zaměří na prosazování mechanismů čelících rizikům degradace přírodního prostředí, úbytku vody a dalších přírodních zdrojů. Podle Jiřího Drahoše má Česká republika více podporovat obnovitelné zdroje a v diskuzi před prvním kolem prezidentské volby odpověděl na přímou otázku Václava Moravce, že je proti prolomení limitů těžby hnědého uhlí.

Podle Drahoše je také vliv lidské činnosti na změny klimatu nepopiratelný a lidskou činností bychom měli důsledky globálních změn eliminovat.

Volba podle pohledů kandidátů na moderní energetiku tedy napovídá, že se česká debata o energetice s Milošem Zemanem do 21. století neposune. S Jiřím Drahošem by mohla dostat nový impuls inovací i věcných argumentů.