Rozvody nebo LGBT+ v přírodě: bobr symbolem tradiční rodiny, ledňáčci trestají nevěru smrtí

Ať jste zastánce tradiční konzervativní rodiny, nebo naopak otevřený liberál, inspiraci ve zvířecí říši může sbírat každý. Ve věrnosti, flexibilitě sexuální orientace či v péči o cizí potomky.

Je jaro a láskou to ve vzduchu jen jiskří. I na politické scéně je živo. Jen co prošlo velmi osekané a velmi upravené ‚manželství‘ pro všechny, které takříkajíc splnilo zásadu vlk se nažral a koza zůstala celá, titulky médií zaplnil rozchod manželů brzy už ex-Babišových. Pojďme se proto podívat, jak mezilidské vztahy vypadají v porovnání se zvířecí říší a v čem by nás matka příroda mohla inspirovat.

Manželství pro všechny, které dlouho slibovalo několik vládních stran, nakonec neprošlo. Respektive prošlo, ale v takové variantě, která se pokusila rozzuřit co nejméně konzervativních odpůrců i co nejméně proaktivních zástupců LGBT+ komunity. Politici se rozhodli nadále se držet pojmu partnerství, nepovolili adopce, ale usnadnili alespoň možnost osvojit si potomka svého partnera či partnerky bez ohledu na pohlaví obou zúčastněných.

Že homosexualita není nemoc a dokonce ani není tak moc nepřirozená, už začínají i konzervativní Češi chápat. Nejedná se ani o zpovykanou dobu či dnešní mládež. Důkazem mohou být homosexuální zvířata, která tak nejednají z pouhé frustrace nebo proto, že by byla „woke“, ale proto, že je tak příroda zkrátka stvořila.

Podle výzkumu Eliota Schrefera je homosexualita pozorována zatím zhruba u 1500 druhů zvířat od velikých savců, jako jsou sloni či žirafy, až po hmyz. Velmi známými homosexuály mezi zvířaty jsou delfíni, u kterých bylo zaznamenáno při sledování větší množství páření mezi stejnými pohlavími než mezi heterosexuálním párem. „Že dochází i k těm, víme jen proto, že vídáme jejich potomky. A i tak jich vídáme velmi málo,“ komentuje výzkumnice Janet Mann pro NWF.

A nejedná se o jediné mořské tvory. Například studie z Havaje v roce 2022 potvrdila páření dvou samců keporkaka. Ne že by zpráv o homosexualitě některých velryb či delfínů nebylo málo, poprvé se to ale podařilo úspěšně zdokumentovat i vyfotografovat. Jak uvádí deník Guardian, s největší pravděpodobností dochází i k homosexuálnímu „mazlení“ u velrybích samic, nelze to ale zdokumentovat či prokázat stejně výmluvně, jako tomu je u samců s dvoumetrovým penisem.

Lesby téměř stejně časté jako gayové

Homosexualita samců je u všech zvířecích druhů poměrně rozeznatelná a jednoduše zaznamenatelná. Španělští vědci se proto zaměřili na zmapování různých prvků chování i u samic. Ze zkoumaných 4300 druhů savců objevili 199 druhů, které vykazovaly homosexuální chování samců, a 163 druhů vykazujících homosexuální chování samic. Většina z těchto druhů se prolínala.

Známými představitelkami homosexuálních samic jsou například prasata. Samice prasat bradavičnatých využijí samce maximálně k páření, ale jinak často tvoří pouze samičí páry, a pokud je některá ze samic březí a porodí, o mláďata se starají společně a společně také střídavě kojí. Podobně intimní vztah mají například některé slonice.

Otázka, proč jsou některá zvířata homosexuální, trápí vědce desetiletí. Odporuje to totiž základní Darwinově teorii. Sexuální pudy by měly sloužit k rozmnožování, homosexualita je tedy jakýmsi vyvrácením samotného instinktu předat své geny dál. Některé teorie považují homosexualitu za nácvik reprodukčního chování mezi dostupnějšími jedinci, některé si pak vysvětlují příklon k partnerovi stejného pohlaví za zkrátka odlišnou sexuální orientaci.

Někdy je pro zvířecí samce mezi konkurencí náročné sehnat samičku, a tak se spokojí se samcem. Případně žijí většinu svého života v samčích a samičích skupinách, kde jsou prokázány prvky homosexuálního chování. Když poté ale dojde k období páření, mnoho z těchto zvířat automaticky začne vyhledávat heterosexuální protějšek. Děje se tak například u netopýrů, u slonů, u šimpanzů a u mnoha dalších zvířat.

Adopce homosexuálními páry

Dlouhou dobu se předpokládalo, že zvířata se chovají homosexuálně především v lidské péči a konají tak z frustrace či neznalosti pravé divočiny a funkčních sociálních vazeb. Díky tomu se pak starají i o cizí mláďata, případně dokonce i o mláďata jiných druhů. Ve skutečnosti se tomu tak ale děje i v přírodě samotné.

Například tučňáci jsou proslavení tím, že i v péči o vejce příliš neřeší, zda je jejich partner stejného nebo odlišného pohlaví. Nemají problém cizí vejce případně i adoptovat. Velmi netypický vztah mohou mít také samice albatrosů. Samce využívají v podstatě jen k oplození vajec, ale své potomstvo už poté sdílí s jinými samicemi, se kterými se i pokouší vzájemně dále pářit.

Legendární je v tomto ohledu homosexuální pár dvou tučňáků žijících v zoo v nizozemském Amersfoortu. Dvojice nejdřív před několika lety ukradla vejce jiného heterosexuálního páru tučňáků a o rok později dokonce vytlačila další pár, tentokrát dvou tučňáčích lesbických samic, z jejich vyhrazeného hnízda.

Tvrdě trestaná nevěra

Velmi častá, až romantizovaná, je mezi zvířaty také monogamní věrnost. Již zmínění tučňáci jsou obvykle svému partnerovi věrní, a to i po jeho smrti. Známými případy jsou labutě, které mnohdy vydrží s jedním partnerem do konce života, a v případě jeho smrti si ne vždy najdou náhradu. Jen tak pro zajímavost, zhruba pětina labutí populace je homosexuální a velmi často adoptují cizí opuštěná vejce, když na ně narazí.

Mezi ptactvem je monogamie a věrnost poměrně běžnou záležitostí, dalo by se říci, že dokonce více než mezi savci. Tradičním příkladem věrnosti jsou také roztomilí papuchalci nebo také supi. V případě supů pak hrozí zranění, podvedený partner v případě zjištění nevěry mívá tendence útočit na svého záletného druha.

Drsným případem je třeba také ledňáček, kdy se sameček snaží v průběhu páření okouzlit a pářit více samiček. Jenže vztah tohoto malého modrého ptáčka je komplikovaný. Pro úspěšné partnerství se od samečka vyžaduje jistý podíl na tvorbě hnízda, péči o samičku i mláďata a střežení a zahřívání vajec. Když si sameček proto troufale namlouvá hned dvě samičky naráz, musí skutečně kmitat. Hnízda navíc musí mít v dostatečné vzdálenosti od sebe. Pokud to totiž podvedená partnerka zjistí, doletí k druhému hnízdu a cizí vejce vynosí ven a zničí. V případě oboustranně zjištěné nevěry pak může dojít ke ztrátě vajec na obou stranách.

Když se vrátíme zpět k savcům, monogamních příběhů je výrazně méně než u opeřenců. Podle studie je monogamních pouze tři až pět procent savců. A to od myší přes vlky, některé druhy primátů až po samotné lidi.

Mezi takové příklady ale patří například bobr, který tvoří až tradiční rodinu. Oba z páru spolu zůstávají obvykle do konce života a své potomky vychovávají společně ve velké zvířecí rodině nezvykle dlouho, až do věku tří let.

Zkrátka, od zvířat se máme co učit. Jak co do tolerance, tak co do rodinného života. Přesto nemá smysl si svět přírody idealizovat. Většina vztahů je drsná a vyhrává ten nejsilnější.

Foto: Brocken Inaglory, CC BY-SA 4.0